Některé děti nemají možnost vyrůstat v péči svých rodičů, kteří se o ně buď nemohou, nebo nechtějí osobně starat. Pro tyto děti je zajišťováno jiné vhodné řešení nejčastěji v rámci jedné z forem náhradní rodinné péče nebo v rámci osvojení (více zde). Osvojení se od forem náhradní rodinné péče zásadně odlišuje, je vnímáno jako forma rodičovství. Tato část je věnována náhradní rodinné péči - pěstounské péči, svěření do péče jiné osoby a poručenské péči.

Pěstounská péče

Pěstounskou péči je možné rozdělit na dva druhy – pěstounskou péči (dlouhodobou) a pěstounskou péči na přechodnou dobu.

Pěstounská péče na přechodnou dobu je typ tzv. profesionální pěstounské péče, která připadá v úvahu za situace, kdy se dítě náhle ocitne bez péče rodičů a další uspořádání jeho poměrů se teprve bude řešit. Osoba pěstouna na přechodnou dobu musí být náležitě prověřena a zařazena do evidence, kterou vede krajský úřad. V žádném případě se nejedná o rodinného příslušníka. Důležité je, že péče pěstouna na přechodnou dobu může trvat maximálně 1 rok a je to vždy soud, kdo o ní rozhoduje. Dále v textu již bude věnována pozornost pouze pěstounské péči (dlouhodobé).

Pěstounskou péči je možné dále ještě rozdělit na zprostředkovanou pěstounskou péči a nezprostředkovanou pěstounskou péči.

Zprostředkovaná pěstounská péče znamená, že osoba pěstouna musí být náležitě prověřena a zařazena do evidence, kterou vede krajský úřad. Ten pak pro konkrétní dítě, které se ocitlo bez řádné péče rodičů, vybírá z evidence vhodné pěstouny, tedy je zprostředkovává.

Nezprostředkovanou pěstounskou péčí je oproti tomu péče příbuzných či osob dítěti či rodině blízkých. Tato osoba nemusí být zařazena do evidence krajského úřadu a zpravidla má přednost před péčí jiné, cizí osoby. Ovšem i osoba nezprostředkovaného pěstouna musí skýtat záruky řádné péče.

Oba typy pěstounské péče mají některé věci společné:

• o pěstounské péči rozhoduje vždy soud
• mělo by se jednat o dočasné řešení po dobu, kdy rodič o dítě nemůže pečovat
• pěstounská péče trvá dobu nezbytně nutnou, po kterou rodič o dítě nemůže pečovat a zaniká nejpozději dosažením zletilosti dítěte
• je vyžadován souhlas pěstouna se svěřením dítěte do pěstounské péče
• pěstoun má povinnost podporovat vytváření a udržování vazeb mezi dítětem a biologickým rodičem
• pěstoun může rozhodovat pouze v běžných záležitostech dítěte
• v podstatných záležitostech dítěte rozhodují rodiče, případně si pěstoun musí vyžádat rozhodnutí soudu

Velmi důležitou podmínkou u obou typů pěstounské péče je bydliště pěstouna na území České republiky.

Pěstoun má nárok na dávky pěstounské péče, což může být diskutabilní při pěstounské péči příbuzných (nejčastěji prarodičů). Tito totiž mají k dítěti (vnoučeti) zákonnou vyživovací povinnost, a proto je vždy nutné zkoumat, zda je pěstounská péče v zájmu všech zainteresovaných a zda o ní není žádáno pouze z důvodu finančního obohacení od státu.

Pěstounské péči a péči třetí osoby v České republice se věnovalo také rodinněprávní sympozium Justiční akademie. Závěry sympozia jsou ke stažení na stránkách Nejvyššího soudu ČR (zde). V závěrech jsou shrnuta také práva a povinnosti pěstounů.

Péče jiné osoby

Péče jiné osoby a pěstounská péče mají některé rysy podobné, v některých se zásadně liší.

Svěření do péče jiné osoby přichází v úvahu v případě, kdy o dítě nemohou pečovat rodiče. Je to opět soud, kdo o této péči rozhoduje. Osoba pečovatele musí skýtat záruky řádné péče a musí souhlasit se svěřením dítěte do své péče. Shodnou a velmi důležitou podmínkou jako v případě pěstounské péče je bydliště pečovatele na území České republiky.

V případě práv a povinností k dítěti je postavení pečovatele obdobné jako v případě pěstounské péče. Zásadní rozdíl spočívá ve finanční stránce, jelikož pečovatel, na rozdíl od pěstouna, nemá nárok na dávky pěstounské péče.

Poručenská péče

Za situace, kdy není žádný z rodičů, který vůči dítěti má a vykonává rodičovskou odpovědnost, soud jmenuje dítěti poručníka. Tak se může stát např. v případě, kdy rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti či se jedná o dítě nalezené.

Osoba poručníka musí svým způsobem života zaručovat, že je schopna řádně funkci vykonávat.

Obecně platí, že nejlépe by poručníkem měla být osoba dítěti příbuzná či blízká, případně ta, kterou naznačili rodiče, není-li to v rozporu se zájmy dítěte. Jestliže taková osoba není, pak poručenství vykonává orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Poručník nemá stejné postavení jako rodiče. Podléhá totiž pravidelnému dozoru soudu a každé jeho rozhodnutí týkající se podstatných náležitostí dítěte musí být schváleno soudem. Poručník může o dítě osobně pečovat, ale také nemusí. V případě, že o dítě osobně pečuje, náleží mu hmotné zabezpečení jako v případě pěstouna.