Přiosvojení dítěte klienti zvažují v situacích, kdy o dítě pečuje pouze jeden z rodičů, druhý rodič se o dítě buď přestal zajímat, nebo zemřel. Pečující rodič může uzavřít manželství a s novým partnerem a s dítětem může žít ve společné domácnosti.

Aby nový partner (manžel/ka), pečující rodič a dítě tvořili kompletní rodinu také po právní stránce, mohou se rozhodnout, že nový partner (manžel/ka) příjme dítě za vlastní, tedy dítě osvojí (adoptuje).

Chce-li manžel/ka rodiče osvojit jeho dítě, musí splnit zákonem dané podmínky.

Přiosvojení s mezinárodním prvkem je vždy o něco komplikovanější. Mezinárodní prvek nejčastěji spočívá v bydlišti budoucího osvojitele a dítěte, které se nachází mimo Českou republiku.

V případě soudních řízení s mezinárodním prvkem je nutné zabývat otázkou, zda český soud může ve věci rozhodovat a jakým právem se bude soud při rozhodování řídit.

Jelikož neexistuje žádná mnohostranná mezinárodní smlouva, která by tuto problematiku upravovala, stejně tak ani žádný evropský předpis, je třeba se řídit právní úpravou v:

• dvoustranné smlouvě o právní pomoci mezi Českou republikou a dotčenou zemí, existuje-li taková smlouva, anebo 
• zákonu č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

Upozorňujeme na skutečnost, že pokud český soud není pravomocný k rozhodování věci, pak se český soud nemůže věcí zabývat. Jestliže český soud bude mít pravomoc o věci rozhodovat, bude muset zjistit, které právo na věc aplikovat. Rozhodné právo se může odvíjet např. od státní příslušnosti dítěte či osvojitele, bydliště účastníků atd.